"Per Mariam ad Christum."

Farní kostel Neposkvrněného početí Panny Marie

Farní a zároveň děkanský kostel Neposkvrněného početí Panny Marie byl vystavěn z podnětu hraběte Dominika Ondřeje Kounice podle plánů architekta Domenica Martinelliho z let 1703-1704. Základní kámen ke stavbě kostela byl položen 12.6.1717 a 25.10.1733 byl chrám vysvěcen. Na impozantním průčelí vynikají zejména portál nad hlavním vchodem s aliančním erbem stavebníka z rodu Kouniců a na štítu barokní sochy Krista žehnajícího městu a čtyř evangelistů.
Typicky pilířová hala, původně bez věže, je pozoruhodná v několika ohledech. Především je z urbanistických důvodů, k nimž Martinelli často velmi citlivě přihlížel, obrácena monumentálním vstupem průčelí k východu a vytváří tak s radnicí, upravenou zhruba současně (1703-1715 stavitel Michal Graváni), dvojici symbolů správy církevní a světské. Renesanční radnice uprostřed Dolního náměstí musela ustoupit Martinelliho urbanistickému záměru a uvolnit prostor náměstí průčelí projektovaného nového farního kostela.
Půdorysná a prostorová dispozice je značně nebarokní a připomíná pozdněgotické síňové stavby. Vnitřek chrámu je mimo to pojat značně profánně, dokonce i v kněžišti, přičemž vstupní část, v podkruchtí s nikami, je řešena přímo jako zámecký vestibul uvádějící hlavní sál. Tomuto pojetí odpovídá vnějšek. Stavbu je však možné pouze s výhradami pokládat za příznačný projev Martinelliho slohu, protože v jeho díle stojí osamoceně.
V interiéru kostela se nachází sedm oltářů vyzdobených uměleckými díly.. Nad hlavním oltářem je obraz Neposkvrněného početí Panny Marie od dosud neznámého malíře, první oltář vpravo nese reliéf Navštívení Panny Marie. Pod ním je uložen sarkofág s pozůstatky sv. Fortunáta, které přivezl hrabě Maximilián Oldřich Kounic z římských katakomb. Vedlejší oltář je vyzdoben obrazem Smrt sv. Josefa od Pietra van Roye. Vlevo na oltářích sv. Kříže  a sv. Barbory jsou jeho díla rovněž. Krajní oltář zdobí oltář Svaté rodiny od Františka Vavřince Korompaye (1717-1779). Oltář i sochy na něm jsou dílem  Josefa Antonína  Winterhaltera (1702-1756).
Jedním z nejhodnotnějších obrazů v kostele je obraz Stětí sv. Jana Křtitele v pravé lodi (od neznámého autora), který dal namalovat r.1697 hrabě Dominik Ondřej Kounic pro hlavní oltář bývalého farního kostela sv. Jana Křtitele. Jeho protějškem je obraz knížete sv. Václava od akademického malíře Adolfa Hellera z Kroměříže. Daroval jej kostelu nejmenovaný dobrodinec r.1929. Dřevěné barokní sošky sv. Rocha a sv. Šebestiána z r.1717 umístěné pod kůrem jsou kvalitními sochařskými pracemi reprezentujícími domácí sochařskou produkci barokního umění a byly sem přeneseny z bývalého farního kostele sv. Jana Křtitele. Na dobu rozkvětu místních řemesel upomínají bohatě řezbářsky vypravené cechovní podstavníky, práce místního umělce, situované po stranách hlavní lodi. Proti sakristii je zazděn epitaf Jana Zikmunda Hájka, rytíře z Waldstatten, který měl zásluhy na rozvoji města. V kostele se zachovaly i tři památky na zdejší českobratrský sbor. Jsou jimi po stranách hlavního oltáře zazděné raně barokní náhrobky hraběte Maximiliána Kounice z r.1632 a jeho matky Ludmily Vilemíny z Roupova z r.1626 a v průčelé chrámu se nacházející pozdněrenesanční náhrobní deska s reliéfní figurální výzdobou vladyky Janauera ze Strachnova a Nedachlebic z r.1579.
Šedesát metrů vysoká věž farního kostela postavená dodatečně v letech 1879-1881 stavitelem Gustavem Meretou nese na severním boku pamětní nápis ERECTUM VIRIBUS UNITIS PATRONI ET PAROCHIANORUM MDCCCLXXXI.
Stavbu provedl stavitel Josef Schaniak z Uherského Hradiště nákladem 20.000 zaltých. Město darovalo kostelu tři zvony ze 17.století z odsvěceného kostela sv. Jana Křtitele.

(Zdroj: Jana Spathová, Časopis Malovaný kraj, č.3/97, s.4)

Dekanatni kalendar