"Per Mariam ad Christum."

Dominikánský kostel Nanebevzetí Panny Marie

Původní klášterní kostel pro dominikány s charakteristickým dlouhým presbytářem, vybudovaným patrně koncem 13. a začátkem 14.století, je situován na severovýchodě při obvodu historického jádra města. Podle své polohy ve městě je také nazýván Horním kostelem a v době předhusitské byl mnohem vyšší než nynější trojlodní chrám a v průčelí měl mohutné věže.
Na věžích prý byly v letech 1354-1419 umístěny bicí hodiny a dva zvony, zničené za husitských válek. V kostele byli pohřbeni někteří příslušníci pánů z Kunovic, např. manželka Jana z Kunovic Magdalena (zemřela r.1562), Jetřich z Kunovic (1543-1582) a jeho druhá manželka Eliška ze Žerotína (zemřela r.1558). Před klášterem existoval malý hřbitov, na němž nalézali poslední odpočinek příznivci Horního kostela z řad měšťanů. Kostel spolu s klášterem byl několikrát zpustošen a pobořen, a když se v r.1421 zmocnili města husité, kteří celý klášterní komplex vypálili, dominikáni jej opustili a uchýlili se do Polska. Do zničeného kláštera se vrátili teprve v r.1435, a přestože byl jejich majetek z velké části rozvrácen, pustili se do opravy kostela. Politický vývoj a hospodářská prosperita města se nezlepšila ani za válek uherských ve druhé polovině 15.století, ani ve století následujícím. Zcela vydrancované město, které bylo spíše vojenskou pevností nežli vzkvétajícím sídlem, se stávalo nezajímavým pro královskou vrchnost, která jej stále častěji dávala do zástavy, aby nakonec v r.1506 definitivně přešlo do vlastnictví pánů z Kunovic a stalo se městem poddanským. Proto větší část dominikánů po r.1546 opět odchází a klášter s kostelem připadají protestantům. V r.1630 se dominikáni vrátili a znovu započali s budováním kostela, jenž však o čtyři roky později Švédové vypálili.
K obnově klášterního komplexu došlo až za hraběnky Eleonory z Kounic, rozené z Dietrichštejna, vdovy po hraběti Lvu Vilému Kounicovi. Radikální přestavba klášterního komplexu probíhala v letech 1656-1673 a tuto skutečnost připomíná rodový erb Dietrichštejnů umístěný nad raně barokním portálem hlavního vstupu do kostela. K obnovenému kostelu byly připojeny i dvě charakteristické věže, v nichž hraběnka Eleonora Kounicová dala na jižní straně umístit zvon ulitý v r.1651 olomouckým zvonařem Jiřím Zwengerem a zasvěcený Panně Marii Růžencové.
I když opravy byly dokončeny v r.1673, byl klášter opět několikrát poškozen - za tureckých vpádů a pruských válek. Svoji definitivní podobu dostal areál v polovině 18.století, slavnostní vysvěcení se konalo 28.8.1742.
Hlavní raně barokní průčelí kostela je dvojvěžové, symetrické, se štítem a voluntovými křídly ukončenými trojúhelníkovým štítkem mezi věžemi. Průčelí zdobí tři sochy v nikách od olomouckého sochaře Františka Zurna, zobrazující Madonu s dítětem, po její pravé straně je sv. Pavel, po levé sv. Petr.
Interiér kostela nás uchvátí svou barokní výzdobou a mistrovskými díly Josefa Antonína Winterhaltera a sochaře Benedokta Telčika (1737-1820). Chrám je zasvěcen Nanebevzetí Panny Marie, jejíž sousoší z let 1779-1780 zdobí hlavní oltář. Střední část znázorňuje triumfální příchod Panny Marie na nebesa a její vítání Nejsvětější Trojicí, spodní část pak deset apoštolů podivujících se nad touto událostí.
V kostele jsou mimo hlavní oltář ještě dva větší a šest menších oltářů (oltáře Bolestné Panny Marie, sv. Dominika, sv. Josefa, sv. Kříže, sv. Anny, Panny Marie Růžencové, sv. Barbory, sv. Vincence Fererského). Pro boční oltář sv. Barbory, kde bylo v době rekonstrukce kostela v 90.letech 20.století zcizeno barokní plátno představující sv. Barboru, namaloval Milivoj Husák obraz nový, znázorňující sv. Archanděla Michaela.
Předmětem zvláštní úcty je oltář růžencový a obraz znázorňující černou Madonu v byzantském stylu v překrásném barokním rámu, kopie Madony Čenstochovské. V místech tohoto oltáře prý stávala původní kaple. U hlavního vchodu po levé straně výklenku je dřevěná plastika znázorňující Bolestnou Pannu Marii, jejímž protějškem je socha zbičovaného Krista. Obě sochy pocházejí ze starého kostela. Za hlavním oltářem vede vchod do klášterní budovy a do sakristie, kterou zbudoval dominikán P. Jan Novatius v r.1736. Vstup do původní sakristie byl z levé strany, naproti na druhé straně se nacházel vchod, dnes už zazděný, kterým přicházela světská vrchnost do kostela klášterní zahradou z panského domu.. V kostele je několik hrobek - největší s 18 rakvemi se nachází za hlavním oltářem, další dvě jsou uprostřed presbytáře a poslední dvě před růžencovým oltářem a oltářem sv. Justiny. Na kůru jsou umístěny barokní varhany.
Starý zvon Panny Marie o váze 2.200 kg byl za převora Adriána Kouřimského (1699-1702) doplněn dvěma menšími zvony sv. Jana Nepomuckého (150 kg) a sv. Justiny (220 kg), které vytvořil Vincenc Jakub Deromet z Vídně. Oba zvony byly zrekvírovány v době 1.světové války. Dne 1.9.1927 vysvětil benediktýnský opat Petr Hlobil dva nové zvony, a to sv. Justinu (1.147 kg) a Krista Krále (829 kg), které byly ovšem v r.1942 znovu zabaveny pro válečné účely. Na severní věži se nacházejí věžní hodiny, opravené v r.1920 hodinářem Janem Klabačkou a pocházející z dominikánského kláštera v Olomouci.
Existence kláštera byla ohrožena zejména za josefínských reforem, ale klášterní život se zde, byť v minimálním měřítku, zachoval. Velký rozmach řádového života nastal zejména v první polovině 20.století, ale tento příznivý vývoj byl zastaven v dubnu 1950, kdy tehdejší Státní bezpečnost v rámci celostátní akce likvidovala mužské řády. Objekt byl vyklizen a předán SVAZARMU, který jej ale neopravoval, takže koncem 80.let byl prakticky v havarijním stavu. V r.1986 došlo k zpracování studie na rekonstrukci objektu, o tři roky později byl dokončen projekt a v r.1990 se začalo se stavebním zajištěním objektu, výměnou krovů, krytiny a celkovou obnovou.
Městskému úřadu, který zahájil rekonstrukci objektu a zabránil tak jeho zničení, pomohl po r.1990 i řád bratří kazatelů - dominikánů, již se vrátili do Uherského Brodu a převzali místní duchovní správu. Spolu s farníky provedli dominikáni komplexní památkovou obnovu kostela včetně odvlhčení, restaurování sochařské výzdoby na chrámu, výměny střechy i konzervace šindele na střešních báních. V dnešní době slouží opět klášter i s chrámem řádovému životu a věřícím a v části kláštera je umístěna Základní umělecká škola.
Při sondách bylo odkryto několik budov a v podstatě čtyři fáze zástavby. Nejstarší opevněná zeď je patrně pozůstatkem nějakého starého středověkého ambitu klášterního komplexu, který tvořil uzavřenou část. Lze předpokládat, že uvnitř byla rajská zahrada - klášterní ambit a křížová chodba. To je základ, a na něj navazuje přístavba, jejíž účel zatím není jasný. Po zániku chodby tam vznikla nějaká další stavba, která je jednoznačně mladší a souvisí s přestavbou kostela za Kouniců v 17.století.
Tento jedinečný klášterní komplex, jenž tvoří jednu z hlavních dominant městského panoramatu, opět shlíží ve své obnovené podobě do kraje a tvoří nepostradatelnou součást architektonického fundamentu památkové zóny města.

(Zdroj: Jana Spathová, Časopis Malovaný kraj, č.6/97, s.3-4)

Dekanatni kalendar