"Per Mariam ad Christum."

Historie

Dějiny duchovní správy UherskoBrodské

Z farní kroniky, založené 1898:

„K duchovní správě Uh. Brodské přifařeny nyní kromě města též obec: Havřice a Prakšice. Roku 1902 čítá město 4076 katolíků, Havřice 1021 a Prakšice 885. Kdysi byly přifařeny též: Bánov, jenž r. 1784 samostatnou duchovní správu obdržel a Březová, jež téhož r. 1784 se vyfařila.[1]

Kdy založena fara v Uh. Brodě s jistotou se neví, aspoň neděje se před r. 1289 nikde žádná zmínka. Až v roce tomto teprv nazývá se jistý Bertold z Tykvic, notář Gerharda z Obřan „farářem krajiny Brodské“. Kterak stal se tím farářem, nelze o tom jisté zprávy podati. Má se za to, že tenkráte byla v Uh. Brodě jakás prebenda patřící pod patronát probošství u sv. Mořice v Kroměříži. Zdali prebenda byla již také farou, nedá se zjistiti. R. 1350 objevuje se co prebendář kanovník Niklas, co stálý farní vikář, ale r. 1356 Jan, syn zdejšího měšťana Hensliana, mimo něj co „subdiakon a soukřesťan“ jakýsi Miroslav. R. 1363 nazývá se tu vikářem jistý „pán“ Henslín, r. 1395 jistý Jiří.

R. 1428 vrhli se na Uh. Brod Táborité, Sirotci a Pražané pod náčelnictvím Prokopa Velikého, Prokůpka a Jana Tovačovského, dobyli Uh. Brod a vydrancovavše kostely, fary, panské dvory, sklepy zdejšího okolí s hojnou kořistí dílem zase do Čech, dílem do Slezska, by i tuto zemi vyplenili. Pobytí husitů v městě mělo za následek, že i zde sekta ta nalezla přívrženců.

R. 1469 propůjčil biskup Olomoucký kroměřížský kanonikát i s prebendou Uherskobrodskou, když dosavadní prebendář Sigmund Kalivoda za Švábenic obého se byl vzdal, dosavadnímu faráři v Litovli Mikuláši Forsterovi. R. 1487 byl zde ale již farářem brněnský kanovník a arcikněz břeclavský Jan Huska, jenž na rozkaz Tobiáše a Benedikta pánů z Boskovic Dějiny Čech Aeneaše Sylvia z latiny do češtiny přeložil. Jakmile přívrženec pikardistů Jan z Kunovic Uherského Brodu pánem se stal r. 1506, odňal patronát kapitole kroměřížské. Jsa žalován proto proboštem a ku navrácení práva patronátního odsouzen nejen že neuposlechnul, nýbrž tím více o šíření se sektářské obce se zasazoval, že r. 1548 mistrem Mikulášem Forkem vystavený bratrský dům svoji modlitebnu i pastory měla, z nichž prvním byl r. 1526 ordinovaný Gallus (roz. v Horažďovicích v Čechách), jenž od roku 1531 do r. 1535 v Uherském Brodě byl a zde zemřel.

Od té doby již nečiní se žádná zmínka ani o katolických službách Božích ani o nějakém katolickém správci duchovním. R. 1624 byli všichni nekatolíci s pastory i s pánem Maximilianem z Kounic, jenž do Uher se odebral, vypovězeni a shledáno, že r. 1630 jen 10 katolíků v městě se nalézalo. Z listu stížnosti Františka Wenckého, jenž od r. 1644 zde farářem byl, jde najevo, že i v tu smutnou dobu zde byli tři faráři, z nichž třetí Jan Hertlín se jmenoval.

Přiřkla Konsistoř patronát Kroměřížské kapitole, jež ustanovila zde farářem[2] Františka Wenckého r. 1644. Spory nanovo vzplanuly. Ze stížnosti farářovy ke konsistoři r. 1645 podané dovídáme se, že byl pronásledován a v příjmu ztenčován jak od měšťanstva, ta i od vrchnosti, že mu purkmistr a starší řekli, aby se vrátil do Kroměříže. Na žalobu farářovu a protižalobu purkmistra a rady vydala konsistoř 22. června 1647 takovou sentenci, ve které uvádí, že spíše duchovnímu správci desátky se dávaly. Rozhoduje, že se desátky Janu Frantičku Wenckému patří.[3] Na to město prostřednictvím své vrchnosti předložilo věc královskému úřadu, který 10. září 1647 oznámil by faráři nikoliv desátek než toliko třicátek, jakž bývalo se dával. Konsistoř na prospěch farářův ničeho nepořídila, vynesla skutečně r. 1650 nad městem církevní klatbu. Za zvonění všemi zvony, při všech hořících svících ohlásil Jan František Wencký, že jest vůle konsistoře, by pro neposlušnosť přestalo v městě přisluhování sv. svátostmi. Zvony umlkly na plných sedm let.

Jan František Wencký byl odtud vyzdvižen. Na jeho místo dosazen za administrátora Jan Petr Petrucius. Byl tu živ za svůj kanovnický plat. I administrátora Jana Petra Petrucia všelijak pronásledovali. Petrucius vzdal se fary uherskobrodské r. 1652 a na jeho místo dosazen kurát Tom. Ign. Skalický. Čteme o něm, že obrátil na víru katolickou 15 nekatolíků. Konsistoř oznámila svůj záměr, že i hodlá zaříditi samostatné děkanství dopisem ze dne 5. června 1653 držiteli panství. Klatba a spory trvaly dále.

Z rozkazu císaře Leopolda zrušena byla r. 1657 církevní klatba a když 1. ledna 1658 ujal se správy zdejší fary kroměřížský kanovník Jan Václav Polontius, dovídáme se z jeho zprávy[4], kterou zaslal konsistoři, že fara je prebendou kanovníků kroměřížských, že spory ještě trvají, že jemu jen málo desátků se dává. Měšťané ani po zrušení církevní klatby k desátkům nepřivolili. Jan Václav Polontius, vida nemožnosť svých farníků nákladem svým farní kostel opravil, klenutím opatřil, a proň nové varhany zbudoval. R. 1675 zemřel Jan Václav Polontius a kníže biskup collator dal 24. května 1675 dosavadního faráře ve Švábenicích Jiřího Obročného, roz. z Příbora, a když tento povýšen 1678 do Uh. Hradiště, dne 7. září 1678 dosavadního[5] vlčnovského kurátora Václava Halámka, kroměřížského kanovníka, roz. z Vizovic investovati. Za něho byla dne 3. a 4. srpna 1682 ganerální visitace, již zde odbýval Olom. suffragán hrabě z Breunerů. Děkana Halámka a s ním i celé město stihlo hrozné neštěstí dne 14. července 1683.

Další faráři, z většiny děkani byli: 11. října 1683 Mikuláš Hlavička, posledně ustanoven od biskupa. Na to již od Dominika Ondřeje z Kounic ustanoven či presentován 5. června 1704 Gottfried Neuhaus, 4. července 1704 Jan Trchalík, za děkana povýšen. Za něho po přestálem moru vystavělo 13. května 1718 kapličku[6] město Nejsvětější. Trojice. Kaplička ta cesekrována (?) zároveň se starým kostelem a nalézá se doposud za starým farním kostelem.R. 1733 dostaven farní kostel a farní budova nynější hrabětem Maximilianem Oldřichem z Kounic. Trachlík zemřel 10. 10. 1739. Dne 16. listopadu 1739 presentován Jan Khell. Zemřel 31. června 1748. Po něm následoval 1748 Jan Schusterle, za něho zřízena kaplanská expozitura v Bánově dne 22. února 1753[7]. Po něm následoval Rudolf Drahanovský rytíř z Pěnčína.

Roku 1784 obdržely Bánov a Březová samostatnou duchovní správu. 1789 nastoupil Václav Mořic Lipka. Za něho císař František aby si opatřil k vedení války potřebných peněz - v největší finanční tísni - nařídil by všechno stříbro a zlato jež v jeho říši se nalézá bylo odvedeno k ražení peněz. Z farního kostela odvedeno všechno stříbro až na monstranci, kterouž zakoupil Maximilian Oldřich z Kounic - Rietberku r. 1733, pak ciberium, 3 stříbrné (...) s patenami, kříž s ostatky sv. kříže, nádobku na sv. oleje a patenu ku zaopatření nemocných, kteréž předměty měšťané vykoupili. Za odvedené stříbro obdržel kostel náhradou dvě dvorní komorní obligace. Farář a děkan Lipka + 30. ledna 1812. Po něm: 1812 Jan Batia, 1822 Matěj Kilian. Po něm nastoupil 1824 Anton Neuman, 1838 Jan Waldsteiner - za něho r. 1850 zakoupen státní úpis pro farní beneficium. Od Roku 1848 a sice od 1. listopadu na základě patentu ze dne 4. března 1849 minist. výnosu ze dne 27. června 1849 vykoupeny desátky a splatili: Panství, Město, Havřice, Prakšice, Bánov, Suchá Loza, Bystřice, Březová 35. 303 zl 89 kr.

Po něm následoval František Knapp od 1859 do 1881 farářem, pak děkanem, arciknězem v Uherském Brodě. Od 1881 kanovníkem, pak praelatem u sv. Anny v Olomouci, 1897 na hřbitově v Uh. Brodě pochován byl.[8] Za něho vystavena r. 1860 kaple na hřbitově. R. 1880 dal zapraviti do oltáře zadního po epištolní straně, na němž jen obraz Panny Marie se nalézal, sochu Panny Marie Lourdské se skálou a Bernardinou na svůj náklad. Roku 1881 za něho vystavěna věž farního kostela. Testamentárně odporučil vld. p. Fr. Knapp faře uherskobrodské obraz své osoby veliký. Po něm následoval D. p. Anton Buchta investován 1881. Po něm následoval Jan Parobek. Dne 13. května 1891 investován na faru uherskobrodskou. Zemřel co farář a děkan v Uh. Brodě dne 15. listopadu 1899. R. 1891 provedl opravu kostela sbírkami ve velkém.

Po něm následoval Jan Fidler investován na faru uherskobrodskou dne 28. března 1900. Dne 9. listopadu 1901 jmenován viceděkanem pro děkanství Uh. Brodské. Po nastoupení svém přičiňoval se opravu sešlé již budovy farní i hospod. stavení, což se mu podařilo, ježto jak patron vysoce roz. Pán Václav hrabě z Kounic tak i zástupcové obcí s ochotou ku opravě povolili. R. 1903 dána všechna okna nová v celé farní budově, zřídil elektr. zvonek. Děkan Jan Fidler odešel na odpočinek 1. března 1920. Usadil se ve vlastním domě v Uherském Brodě na Mariánském náměstí.

Farářem po něm se stal Jaroslav Hlobil. Narodil se 1880 v Tištíně, pol. okres Přerov. Na kněze byl vysvěcen 1903 v Olomouci od p. arcib. Dr. Theodora Kohna. Za světové války byl polním kurátem. Poslední dvě léta byl divizním farářem. 1/3 1920 byl poslán za administrátora do Uherského Brodu (tedy na jiný patronát), kde byly církevní poměry velmi bouřlivé. Farářem jmenován od 1. 7. 1920.“

 

 

Z publikace „Uherskobrodská farnost ve XX. století“ (2005):

20. století

P. Jaroslav Hlobil farnost brání jak proti odstředivým vlivům duchovním, tak proti vnějším tlakům politickým i ekonomickým. Život farnosti vyčleňuje z veřejného života až hrubý nástup totality na konci 40. let. Dominikánskému řádu je zabráněno v činnosti, majetek farnosti téměř zcela zabaven. První náznaky uvolnění přicházejí až po nástupu P. Josefa Vrany a dále v prvním období působení P. Stanislava Sedláka, kdy ovšem přicházejí změny nejvýznamnější, změny spojené s II. Vatikánským koncilem (1962 - 1965). Normalizace v letech 70. přinesla další hořké plody odcizení života farnosti a života města, ale změny k lepšímu se nedaly zabrzdit. To se projevuje již v letech 80. a zvláště na jejich sklonku, kdy ve farnosti působil P. Karel Jašek. Celá společnost se radovala ze znovunabyté svobody v r. 1989. I život farnosti a města se začíná rozvíjet s novým elánem. Oprava obou kostelů, zvláště znovuotevření kostela klášterního, je snad tou nejvýznamnější událostí v počátku 90. let. Na jejich konci, před vstupem do století XXI., přichází do farnosti opět kongregace sester Neposkvrněného Početí Panny Marie, kterým svůj bývalý dům čp. 13 na Mariánském náměstí odkázal již v r. 1928 P. Jan Fidler. Tak se jeho odkaz, i přes zábrany dvou hrozivých totalit XX. století, ve své době naplnil a v naší době pokračuje.

Farnost během posledních více než 100 let navštívily významné osobnosti. Jsou to především: arcibiskup Dr. Theodor Kohn (1898), arcibiskup Antonín Cyril Stojan (1921), Dr. František kardinál Tomášek (1968), arcibiskupové František Vaňák (1991) a Jan Graubner (1992, 1997, 1999), prefekt kongregace pro biskupy Bernardin Gantin (1996) a papežský nuncius Giovanni Coppa (1995, 2000).

Do farnosti připutovaly také významné ostatky svatých. Takové setkání se sv. Václavem proběhlo v r. 1994, se sv. Vojtěchem pak v letech 1947 a 1997.

Farní chrám i farní budova prodělaly během posledního století řadu stavebních oprav. Z důvodů válečné rekvizice byly také z věží sundávány nejen zvony, ale třeba i měděná krytina, rýny, hromosvody. Restaurovaly se sochy i obrazy. V r. 1934 byly do farního chrámu zakoupeny nové varhany a slavnostně vysvěceny za přítomnosti významného varhanního virtuosa B. A. Wiedermanna.


Volně doplněno:

21. století

Po P. Vojtěchu Daňkovi byla v první dekádě nového století přidělena duchovní správa farnosti P. Františku Královi. Mezi nejdůležitější události jeho období se zapsal vznik Katolické základní školy v Uherském Brodě (2006) a opětné převzetí správy děkanátu Uherský Brod do Uherského Brodu. 23. listopadu 2008 byl pořízen pro presbytář farního chrámu nový oltář a další liturgické předměty (2011 - doplněn o nový procesní kříž a paškální svícen). Do nového oltáře byly uloženy také několikeré ostatky světců.

V roce 2010 se stává novým děkanem a farářem P. Mgr. Josef Pelc, farnost vstupuje do 2. dekády prvního století třetího tisíciletí.

sestavil Mgr. Aleš Kapsa

 



[1] Wolný, zdroj nečitelný

[2] Kučera, Paměti Uh. Brodu

[3] Kučera, Paměti Uh. Brodu

[4] Kučera, Paměti Uh. Brodu

[5] farní archiv

[6] reverz ve farním archivu

[7] farní archiv

[8] Přídavek k inventáři z r. 18?4

Dekanatni kalendar