"Per Mariam ad Christum."
  • image7
  • image4
  • image3
  • image8
  • image6
  • image2
  • image5
  • image1

Pastýřský list Velikonoce 2014

Drazí bratři a sestry,logo arcibiskup Jan Graubner

dnes jsme plní velikonoční radosti, protože Kristus vstal z mrtvých. On zvítězil a s ním všichni, za které se obětoval. Co to znamená pro nás a pro naše rodiny? Podívejme se v duchu na setkávání prvotní církve se Zmrtvýchvstalým.

Hned na úsvitu šly ženy ke hrobu. Neseděly doma se svou bolestí a zklamáním, šly za Ukřižovaným a setkaly se s Božím poslem. Dostaly úkol povědět to učedníkům. Když poslechly a plnily své poslání, sám Ježíš šel proti nim. Teď je poslal on sám k učedníkům se vzkazem: ať jdou do Galileje, že tam ho uvidí. A uviděli, přesto že šlo o zemi, které se říkalo Galilea pohanů. Nechce poslat do naší země pohanů dnes právě nás?

Mnozí rodiče vyrostli ve víře tím, že v ní vychovávali své děti, že sami dělali, k čemu vedli děti. Když zvěstovali Boží slovo a sami ho uskutečňovali, zakoušeli, jak je pravdivé a mocné. Když uváděli děti do důvěrného rozhovoru s Ježíšem, sami zakoušeli jeho oblažující blízkost. Když vedli děti k službě lásky, objevovali samotného Boha působícího v nich.

Petr a Jan běželi ke hrobu spolu. Mladší a milující Jan byl rychlejší, první viděl otevřený hrob a v něm plátna, ale nevešel. Dal přednost Petrovi, jako by chtěl vzkázat i nám, že nadšená víra a vynalézavá láska jsou v církvi motorem, který potřebuje řízení a jistotu autority představených. Viděli pruhy plátna, které omotávaly Kristovo tělo jako pouta, ale Kristus v nich už nebyl. Viděli znamení a uvěřili jeho poselství, přijali to, čemu dosud nerozuměli. Víra nepotřebuje důkazy a nestaví na senzačních zjeveních, ale umí číst Boží znamení. Vidí znamení a věří tajemství, přijímá jeho poselství. Dar víry dává Bůh tomu, kdo je ochoten věřit, kdo o ten dar prosí.

Magdalena plakala u prázdného hrobu. Hledala Ježíše, chtěla aspoň jeho mrtvé tělo. Plná bolesti mluvila s anděly, dokonce i s Ježíšem, ale nepoznala ho. Teprve, když ji oslovil jménem, objevila svého Mistra. Objala mu nohy jako proroku a Božímu vyslanci. Ježíš však nestál o její vyznání. Teď nebyl čas na osobní útěchu. Bylo třeba hlásat světu Kristovo vítězství. Proto ji poslal vydat svědectví apoštolům. Formace dnešních apoštolů začíná v rodině. Mateřské slovo a svědectví o Kristově vítězství, moci a lásce buduje církev i vychovává budoucí kněze. Když rodiče dají život dětem, má Bůh koho volat. Když rodiče přivedou děti k přátelství s Kristem, má Bůh koho poslat, aby hlásal evangelium.

Emauzští učedníci byli plní bolesti a navzájem se utvrzovali ve smutku a beznaději, takže nebyli schopni poznat Ježíše, ani když se k nim na cestě připojil. Nechal je vymluvit. Trpělivě naslouchal. Pak jim vysvětloval Písma, předával Boží slovo. Jejich srdce se začala uzdravovat, začalo jim být s Ježíšem dobře. Dokonce přestali myslet na sebe a naléhali na Ježíše, který dělal, jako by chtěl jít dál, aby u nich pojedl a přespal. Skutek lásky a společenství s Kristem učedníky osvobodily od smutku a beznaděje. Láska otevírá oči. V jejím světle poznáváme Boha, protože když milujeme, je v nás Bůh, který je Láska. A co teprve, když se společenství s Kristem dovrší přijetím Eucharistie! To může zakusit každá rodina.

Ježíš jim zmizel z očí. Oni správně pochopili, že musejí spěchat do společenství církve. Proto se ještě v noci vrátili k apoštolům do Jeruzaléma. Tam se jejich víra upevnila a oni se ve společenství církve znovu setkali s Kristem. Mluvili s apoštoly o Ježíši, a najednou ten, který byl přítomen v jejich myslích, stál uprostřed nich. Lekli se. Nejsou obětí omylu? Viděli toho, kterého znali léta, a přece neměli jistotu. Vzkříšení není návrat k pozemskému životu. Zmrtvýchvstalý je tentýž jako Ukřižovaný, ale má tělo oslavené. Dotkl se jich, jedl s nimi, aby poznali, že on není přelud.

Zmrtvýchvstalý odevzdal apoštolům největší plod své smírné oběti: odpuštění a pokoj. Dal jim moc odpouštět v jeho jménu, protože On sám v nich bude působit, zázračně uzdravovat duše. Kéž bychom více chápali uzdravující sílu svátosti smíření a dovedli jí správně užívat, aby se skrze nás šířil pokoj, spása a uzdravení světa!

Tomáš ještě nevěděl, že poznání z Boží milosti dává větší jistotu než dotyk prstem. Pán se snížil k jeho pochybnosti. Ale zval ho k víře, protože křesťan je pozván ne k tomu, aby seděl v jistotě, nýbrž chodil ve víře. Milost otevřela Tomášovi oči, žasl, vyznal víru a klaněl se. Nepotřeboval víc.

Pak pomohl Ježíš s rybolovem. Zázračný rybolov už jednou zažili. To bylo jasné znamení. Byl to Ježíš. A tehdy jim řekl: Od nynějška budete lovit lidi. Bylo správné, že se vrátili ke své práci? Dostali přece poslání svědčit o Zmrtvýchvstalém a získávat lidi pro Boží království, hlásat ze střech a ne stáhnout se do soukromí. Pracovali do rána. Bez úspěchu. Úspěch daruje Bůh, zvláště když jde o spásu duší, o růst Božího království. Snad si vzpomněli, že jim říkal: Beze mne nemůžete dělat nic. Teď uvěřili, že s Ježíšem je možné všecko.

Petr rád vyznal Ježíši svou lásku. Patřil mezi jeho přátele od počátku. Ale třikrát? Snad si vzpomněl na svoje trojí zapření a zarmoutil se, ale o to pokorněji vyznal znovu svou lásku. Pán mu svěřil svou církev. Nežádal od Petra dokonalost, ale lásku. Pro jeho lítost a pokoru mu mohl odpustit a znovu darovat nevinnost. Petr věděl, že ho Ježíš zná i s jeho slabostmi. Tím více ho zavazovala Ježíšova důvěra. Příště už zbaběle neutekl, ale dal za Krista život.

Vítězný Kristus, který má všechnu moc v rukou, přikázal: Získávejte za učedníky všechny národy, ale i všechny sousedy, blízké i vzdálené, příbuzné. Křtěte a učte je zachovávat moje slovo. Kolik je kolem nás těch, které je třeba pro Krista teprve získat? Kolik nepokřtěných? A kolik pokřtěných, ale nevyučených? Kolik rodičů a kmotrů zanedbalo svůj úkol? Kolik lidí v mé blízkosti čeká právě na mě, že je přivedu ke Kristu?

Své poslání na zemi Kristus splnil a vrátil se k Otci. Šel nám tam připravit místo a zase přijde, aby nás vzal k sobě, abychom i my byli s ním ve slávě Otcově. I já mám v nebi připravené místo! To stojí za námahu, abych ho obsadil!

Apoštolové se modlili společně s Ježíšovou Matkou a s jeho příbuznými. Společně se připravili na vylití Ducha Svatého, který dal církvi život. Církev vždy roste ze společného slavení bohoslužby. I domácí církev každé rodiny roste ze společné modlitby a společné účasti na bohoslužbě. Rodina, která se modlí, trvá, říkala blahoslavená Tereza z Kalkaty, jak si opakovaně připomínáme.

Drazí bratři a sestry, mnozí jste udělali dobrou zkušenost společné modlitby v adventu. Pokračujte v době velikonoční a přečtěte si při modlitbě jeden odstaveček z tohoto dlouhého listu. Když podle toho budete i jednat, ožije a zazáří nejen vaše rodina, ale celá diecéze. Stanou se z vás hlasatelé radostné zprávy a lidé si řeknou: Jak milé je vidět člověka, který přináší radostnou zprávu!

K tomu všem ze srdce žehná a pravou velikonoční radost přeje

 

arcibiskup Jan

 Pastýřský list ke stažení ZDE.

Webn banner 234 60

Dotace

Ministerstvo kultury poskytlo dotaci na obnovu (restaurování) movité kulturní památky - boční oltář Panny Marie Lurdské finanční příspěvek ve výši 300 000 Kč.


Na projektu Otevřených bran se jako každý rok podílí město Uherský Brod částkou 15 000 Kč a Zlínský kraj částkou 10 000 Kč.
Akce "NOC KOSTELŮ" byla finančně podpořena Městem Uherský Brod částkou 5.000 Kč.


Na obnovu kulturní pamárky "Kostel Neposkvrněného početí Panny Marie" poskytlo dotaci Ministerstvo kultury částkou 250 000 Kč a Městský úřad Uherský Brod 62 000 Kč.

 

ministerstva-kultury